Už někomu čtu přiznalo nedodržení smlouvy?
Nám to zamítli u zákazníka
Doúčtování 20% za nedodržení smluvního úvazku (24 měsíců) - se nevyhovuje

I přes to rozhodl že za dlužné faktury zákazník musí zaplatit ale za nedodržení smlouvy ne.

Přikládám rozhodnutí ČTU :
K výroku II. tohoto rozhodnutí správní orgán uvádí:
Navrhovatel se ve svém návrhu rovněž domáhá úhrady Doúčtování 20% za nedodržení smluvního úvazku (24 měsíců) ve výši 1 915,00 Kč s odkazem na své Všeobecné obchodní podmínky platné a účinné v době uzavření smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací, jež jsou nedílnou součástí uzavřené smlouvy. Ujednání o doúčtování nepotvrdil odpůrce přímo ve smlouvě, je skryto pouze ve Všeobecných podmínkách. Ve Smlouvě o poskytování služeb elektronických komunikací odpůrce podepsal seznámení se s těmito podmínkami, které jsou přílohou smlouvy.
K tomuto správní orgán uvádí, že ujednání o smluvní pokutě je sjednáno v bodě 2.12 Všeobecných obchodních podmínek, kde je stanoveno, že: „Pokud Zákazník vypoví Smlouvu ve lhůtě 12 měsíců ode dne zřízení Služby nebo ve lhůtě kratší než je doba povinného užívání Služby uvedená ve Smlouvě, nebo pokud v uvedené době Poskytovatel odstoupí od Smlouvy z důvodu podstatného porušení Smlouvy Zákazníkem, pak má Poskytovatel vůči Zákazníkovi nárok na vyúčtování jednorázové částky, pokuty, která se rovná 100% všech plateb, které by byl Zákazník povinen uhradit od účinnosti doby zániku Smlouvy nebo ode dne odstoupení od Smlouvy do uplynutí doby, na kterou byla Smlouva na dobu určitou původně uzavřena nebo do uplynutí 12 měsíců od zřízení Služby v případě Smlouvy uzavřené na dobu neurčitou.“, dále je stanovena povinnost v bodě 5.4 Všeobecných obchodních podmínek, dle kterého „Za podstatné porušení Smlouvy Zákazníkem se považuje poskytování Služby třetím osobám, a to bezúplatně či za úplatu. Třetím osobám lze poskytovat Službu za speciálních smluvních podmínek, avšak pouze s písemným souhlasem Provozovatele Služby. V ostatních případech může vést zjištění této skutečnosti k okamžitému ukončení provozu Služby a Poskytovatel může uplatnit smluvní pokutu ve výši 10 000,- Kč za každý jednotlivý případ. Touto pokutou není dotčen nárok na další škodu, která vznikla poskytovateli.“
Podle § 2048 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, platí, že ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může oprávněný požadovat smluvní pokutu. Odstoupení od smlouvy ze strany navrhovatele však nelze považovat za porušení smluvní povinnosti odpůrce, a to bez ohledu na důvod odstoupení. Jde pouze o výkon práva, s nímž nelze spojovat nárok na smluvní pokutu, která se, jak bylo
IČO: 70106975 5/6
řečeno již shora, uplatňuje pouze v případech, kdy některá ze stran poruší svou smluvní povinnost.
Vzhledem k tomu, že účastníky smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací byli na jedné straně dodavatel (poskytovatel) a na druhé straně spotřebitel, nahlíží se na tuto smlouvu jako na smlouvu spotřebitelskou, jež je upravena v ustanovení § 1810 a násl. občanského zákoníku. Základním rysem těchto smluv je nerovné postavení účastníků smluvního vztahu spočívající hlavně v tom, že dodavatel při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své podnikatelské nebo jiné výdělečné činnosti, což u spotřebitele nelze říct, a proto takovéto smluvní vztahy snesou přísnější právní ochranu ve prospěch spotřebitele jako slabší smluvní strany.
Vztah mezi poskytovatelem služeb elektronických komunikací a spotřebiteli je založen na principu důvěry spotřebitelů v poctivé jednání poskytovatele služeb elektronických komunikací. Koresponduje s tím také zákon o elektronických komunikacích, který stanoví taxativně náležitosti smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací. Náležitosti uvedené v § 63 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích mají být součástí smlouvy, nikoliv ve Všeobecných podmínek, na které smlouva odkazuje. K tomuto závěru vede opět aplikace principu důvěry spotřebitele v poctivé jednání poskytovatele služeb a nutná ochrana spotřebitele jako slabší strany.
Správní orgán s ohledem na výše uvedené konstatuje, že tím, že navrhovatel ujednání o smluvní pokutě skryl do Všeobecných podmínek, se zpronevěřil zásadě poctivého obchodního styku a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu s ohledem na postavení spotřebitele jako slabší smluvní strany, která nemá možnost ovlivnit, která ujednání budou ve smlouvě a která budou obsažena ve Všeobecných obchodních podmínkách nebo Ceníku služeb.
K výše uvedenému správní orgán odkazuje na nález I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013, ve kterém se Ústavní soud v čl. 33 vyjádřil, „že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součásti tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na níž spotřebitel připojuje svůj podpis)“. Všeobecné obchodní podmínky mají obsahovat zejména ujednání technického a vysvětlujícího charakteru, nemají sloužit k tomu, aby do nich byla zařazena nepřehledná, složitá a malým písmem psaná (tj. pro spotřebitele nevýhodná) ustanovení, u nichž se předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou. Dle názoru Ústavního soudu má být text spotřebitelské smlouvy (zejména formulářové) dostatečně čitelný a srozumitelný pro průměrného spotřebitele, musí být přehledný, logicky uspořádaný, psaný dostatečně velkým písmem a důležitá ujednání se nesmějí nacházet v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného. Ujednáním, které této vyřčené zásadě odporují, nemůže být přiznána právní ochrana.
Vzhledem k tomu, že ujednání o smluvní pokutě uzavřené mezi poskytovatelem služeb a odpůrcem není obsaženo ve smlouvě samotné, nýbrž ve Všeobecných obchodních podmínkách, rozhodl správní orgán tak, jak uvedl ve výroku II. tohoto rozhodnutí.
Vzhledem k tomu, že nárok na zaplacení navrhovatelem uplatněnou smluvní pokutu nevznikl, nevznikl ani nárok na zaplacení příslušenství této pohledávky.
K výroku III. tohoto rozhodnutí správní orgán uvádí:
V souladu s § 129 odst. 4 zákona o elektronických komunikacích uplatnil navrhovatel své právo na náhradu nákladů řízení.
Navrhovatel požadoval náhradu nákladů správního řízení za zaplacený správní poplatek.
IČO: 70106975 6/6
Správní poplatek byl vyměřen podle sazebníku, příloha zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, položka 110 písmeno c), a to ve výši 332,00 Kč.
Podle § 129 odst. 4 zákona o elektronických komunikacích přizná správní orgán účastníku řízení, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování či bránění práva v plné výši proti účastníku řízení, který ve věci úspěch neměl. Měl-li účastník řízení ve věci úspěch jen částečný, může být náhrada nákladů poměrně rozdělena, popřípadě rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá na náhradu nákladů právo. I když měl účastník řízení ve věci úspěch jen částečný, může mu být přiznána plná náhrada nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části.
Vzhledem k tomu, že navrhovatel nebyl v řízení úspěšnější, nebyly mu přiznány žádné náklady řízení. Odpůrce náhradu nákladů nepožadoval. Správní orgán na základě výše uvedeného rozhodl o nákladech řízení tak, jak je uvedeno ve III. výroku tohoto rozhodnutí.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Rady Českého telekomunikačního úřadu, a to v počtu dvou stejnopisů v listinné podobě na adresu Český telekomunikační úřad, odbor pro východočeskou oblast, Velké náměstí 1, 500 03 Hradec Králové, nebo v elektronické podobě do datové schránky Českého telekomunikačního úřadu: a9qaats, či elektronickou poštou s uznávaným elektronickým podpisem na adresu: podatelna@ctu.cz.