Jedna strana mince je aplikační výzkum - to jsou např. ty intelovic tranzistory. A druhá strana je základní výzkum - např. fyzika, matematika. Z prvního je přímý zisk, firmy jsou tedy ochotny (a nuceny trhem) investovat sami. Z druhého je na první pohled prd - ale zvyšuje to obecnou znalost "všeho". A to může mít ve svém důsledku vliv i na aplikace. Ale nelze to považovat za investici z komerčního hlediska. Doby, kdy mohl geniální matematik bádat po večerech při svíčce po odložení pluhu jsou dávno pryč. A i tenkrát byli takoví leckdy dotováni, např. jako astrologové u královského dvora. Dnes je to horší, náklady na výzkum třeba fyziky nelze platit z jedné kapsy (až na pár výjimek na světě, kde by to asi šlo).
Stejně tak lze koukat i třeba na kosmonautiku. To také na první pohled jsou jen náklady bez zisku. Veškeré plusy vznikají až jako vedlejší produkt, a to ještě ne napsané v jednom účetnictví. Třeba takové Apollo se dle odhadů zaplatilo již několikrát, ale přesně to spočítat nikdo nedokáže.
Američani mají trochu jiný systém financování vědy. Tam obecně neexistují ústavy ve stejném pojetí jako v Evropě. Vzorový příklad je projekt Manhattan. Potřebujeme atomovou bombu? Seženeme dvacet tisíc vědců a techniků, dáme jim miliardy a chceme ji. Po dodělání to rozpustíme. Jenže nevím, jestli to je ve všech případech úplně správný postup. Ale také nevím, jestli je to v americe axiom. Třeba výzkum na urychlovačích - lze zadat úkol "najdi za dva roky Higgsův boson"? Případně mělo by smysl "najděte ho za dvacet let"? Podle mě mají trvale dotované výzkumné ústavy smysl. Tedy pokud se nejedná zrovna o Výzkumný ústav pro okrasné zahradnictví.
Ale dotace do komerčního sektoru jsou špatné v jakékoliv době a v jakékoliv podobě. Kazí to trh, pomáhá to jen někomu a ostatní to sráží na kolena. A omezuje to tlak na inovace jako takové - proč bych něco vymýšlel, když mi stát zaplatí stávající technologii? A proč bych se nějak výrazně snažil, když díky tomu budu mít několikanásobně víc prostředků na inovace, než konkurent? O tom, že i samotné přerozdělování financí je prostě neefektivní ani nemluvím.
A ještě horší je rozhodování "shůry". Jak může někdo chtít vyhodit miliardy oknem jenom proto, že si myslí, že ví co je pro lidi dobré? Neví a není to dobré. Třeba mě by se stomego líbilo (tedy v jiné době, na stole mám v podstatě gigo), ale mám dvacet sousedů, kterým je to naprosto fuk a kdyby to věděli, tak budou chtít radši opravit chodník. Prostě svůj podíl.
Vrchnost má jedinou povinnost - zajistit rovné podmínky z právního hlediska. Nic víc. Data není silnice, tu si konkurence nemůže postavit o metr vedle. Datovou dálnici ano.
