Mě by zajímala jedna věc - proč se žádnej spolek při transformaci nezmění na družstvo. Přitom je to jasně nejpodobnější právní forma obchodní společnosti. Družstevníci mají rovné hlasovací právo, družstevníkem se lze stát (a zase přestat být) beze změny zakladatelských dokumentů, právní kontinuita je taky celkem jasná, a tak by se dalo pokračovat do alelůja - je to vlastně spolek, jehož cílem může (ale nemusí) být zisk. Výtky daňové správy vyřešeny, náležitosti ZEK vyřešeny ... člen spolku => družstevník
Přesto spolky -tedy alespoň pokud zatím vím - touhle IMHO nejčistší a nejjednodušší cestou nejdou a vymýšlejí různé transformace na s.r.o, kdy se často drbou levou nohou za pravým uchem. Čistě technicky vzato mají recht, odhlasovali si to a tak je všechno v pořádku, na to kolik členů vlastně hlasovalo a jaké procento to bylo se historie neptá a pokud je to v souladu se stanovama je to právně taky cajk ...
Jenže mi to připomíná jeden krásnej starej židovskej vtip:
Potká Kohn Roubíčka a ptá se "Roubíček, tak jak se vám líbilo včera u nás na obědě ?".
"Výborný, výborný", odpovídá Roubíček, "paní byla nadšená, jídlo skvelý ... pozdravujte paní Sáru".
"No víte...včera, když jste odešli, tedy popravdě....no...nemohli jsme se dopočítat jedné stříbrné lžičky...", na to Kohn.
"No co mi to povídaj, Kohn! Takové nařčení... taková urážka!... no snad si nemyslej že my...ausgerecht úspěšní majitelé obchodu..že my bychom mohli...že jim huba neopuchne!" naštve se Roubíček.
Kohn ho však uklidňuje "Počkaj, počkaj Roubíček, už se to vysvětlilo. Ta lžíce se našla při úklidu spadlá pod stolem."
Roubíček si oddechne "No tak sláva, takže všechno dobré."
Kohn se ale ještě zamyslí, "No ...vědí ... Roubíček ... ale ten špatnej pocit po vás ... ten už tam nadobro zůstal!!"