Podle mě v diskusi nezaznělo to zásadní.
U analogové televize nebo o u spojů s digitálním přenosem na jedné nosné jedním směrem (jako např. Alcoma a ostatní fulduplexní spoje bez frekvečního multiplexu) je vícecestné šíření signálu velmi nežádoucím jevem. Přímý signál interferuje s odraženými signály, které na přijímač přichází delší cestou, tedy opožděně. U analogové televize se to projeví jako duch napravo od přímého signálu a z x ové vzdálenosti "ducha" od originálního obrazu se dalo dokonce zjistit, o kolik je dráha signálu odraženého delší. Počet duchů určoval počet odražených cest signálu.
Podobně u digitálních přenosů na jedné nosné s vysokou rychlostí symbolů může odražený signál inteferovat s přímým signálem. Interferenční signál je opožděn a vnáší nežádoucí posuny v bodě rozhodnutí, které se projeví na zhoršení EVM. Při vícecestném šíření se ještě za určitých podmínek velmi negativně zapojí vliv fáze, která může i uvnitř přenosového kanálu být různá a tím dochází k jevu, který se nazývá selektivní únik. v extrémním případě může dojít k situaci, kdy se přímý a odražený signál sejdou tak nešťastně, že jsou v protifázi a ve stejné amplitudě a tak může na vstupu přijímače dojít na konkrétním kmitočtu ke zdánlivému vymizení části spektra kanálu, což má fatální vliv na přenos siginálu.
Vícecestné šíření může zavinit nejen odrazy od pozemních překážek, ale i nerovnoměrné rozvrstvení atmosféry, kdy pásma pod 10GHz jsou na to víc náchylné. Děje se to především při inverzích, nad vodními plochami apod.
Všechny ortogonální frekvenční multiplexy jsou založeny na principu skládání celkového datového toku splétáním a rozplétáním pomalých symbolových rychlostí z různých frekvencí. Rychlost střídání jednotlivých symbolů na jednotlivých subnosných je tak pomalá, že zpoždění odražených signálů vícecestným šířením nemá na vlastní přenos vliv. Daní za tuto odolnost je vyšší latence, daná dobou spletení/rozpletení celkového datového toku z více subnosných multiplexu zpět do celkového toku a složitější zpracování.
Dokonce u DVB-T(2) se používá síť více vysílačů, pracující na stejném kmitočtu, jejichž signál se na straně přijímače dokáže sečíst. Případný selektivní výpadek na některé subnosné se nahradí rekonstrukcí signálu z ostatních subnosných, protože se vysílá s vysokou redundací.
Pro zájemce doporučuji si prostudovat počty subnosných pro rozdílné standardy u přenosů jako je DVB-C, DVB-T(2), Wifi a tak, je to zajímavé.
